Na střední škole jsme měli výměnný pobyt s polskými studenty. Tehdy mě napadlo, že ukázat polským vrstevníkům studentský život, který se odehrával v jedné znojemské hospodě, by mohl být dobrý zážitek. Narazil jsem ale u svého českého kamaráda. „S Poláky nejdu. Nejsou to Češi," řekl mi.
Vzpomněl jsem si na tento okamžik, když jsem nedávno slyšel Livii Klausovou. „Nechci, aby na Pražský hrad přišla dáma, která bude mluvit jenom německy," řekla Klausová na adresu Therese Schwarzenbergové.
Je pravda, že paní Schwarzenbergová nemluví česky, ale já jsem přesvědčen, že někdy je lepší, když první dáma nemluví vůbec!
Slova, která Klausová použila, ve skutečnosti znamenají netoleranci vůči jiné národnosti a jazyku. Dají se přeložit jako xenofobní chování člověka, který svým nacionalismem přesáhl střízlivou míru češství a hrdosti na svůj národ.
Nelze člověka odsoudit, že se nehodí na první dámu Pražského hradu jen proto, že mluví jiným jazykem a tím si hrát na patriotismus. Ve skutečnosti je právě tento čin ukázkou malosti, pohrdání a urážkou první dámy českého a slovenského státu AMERIČANKY Charlotte Garrigue Masarykové (z počátku mluvila jen anglicky).
Ona položila základy chování a poslání manželek dalších prezidentů, tedy i té současné. Z vlastní zkušenosti a z tohoto přístupu je patrné, že odkaz Masarykové je Klausové úplně fuk.
Dosluhující prezident Klaus nedávno řekl, že se cítí jako občan ohrožen. Tuhle větu si s dovolením půjčím. Vzkaz, který vyslala jeho žena, mě totiž jako občana Česka také ohrožuje, protože popírá mou toleranci a respekt k lidem jiné národnosti. „Paní Schwarzenbergová, takoví nejsou všichni Češi. Třeba já se na vás těším."
